Ženu nemůže potkat nic horšího
než smrt dítěte, a to i toho nenarozeného. Můžete být sebetvrdší nátura, ale tento
moment vám zanechá hluboké šrámy na duši. Přestože se pro potrat mnoho žen
rozhodne dobrovolně, z různých důvodů, nelze tvrdit, že by se svého dítěte
(i když je teprve ve fázi zárodku) „zbavily“ bez skrupulí a výčitek svědomí. O
to hůře nesou potrat ženy, které otěhotněly plánovaně, na miminko se těšily a
najednou je pryč a zbyde po něm jen prázdno a bolest na duši. Sama se k potratům
stavím nerozhodně, na jednu stranu dokážu toto rozhodnutí pochopit, na druhou
si to nedokážu představit. Jsou jednoduše situace, ve kterých bych se ani za
nic nechtěla ocitnout.
Abychom psychiku ženy, která se
pro interrupci rozhodne dokázali pochopit, musíme to vzít pěkně od začátku. Vynechání
menstruace, těhotenský test, pozitivní výsledek, šok. Takto bychom mohli popsat
momenty, kdy žena zjistí své těhotenství. Většinou údiv vystřídá radost, ale ne
vždy. Neplánované těhotenství, negativní postoj partnera, vyhlídka matky samoživitelky
a konec všem velkým plánům do budoucna, to je jen hrstka toho, s čím mohou
ženy v nitru bojovat. Následuje návštěva gynekologa, skomírá poslední
naděje na to, že by výsledek na těhotenském testu vyšel chybně. Těhotenství je
potvrzeno a rozzářený výraz gynekologa, gratulace budoucí mamince apod. vám na náladě
nepřidá. Jakmile si lékař všimne vašeho ztrápeného výrazu, zeptá se, zda jste
miminko plánovala a informuje vás o možnosti interrupce. Ve vás se vše mele
jako na mlýnském kole, nevíte, co opravdu chcete, nebo si jednoduše nejste
jistí. Zvažujete všechny možnosti, na jednu stranu si neumíte představit život v zajetí
plenek, pláče a kojení, na druhou se možná i trochu těšíte, že budete mít
miminko. Potřebujete oporu, hledáte radu, nejraději byste byla, kdyby se za vás
rozhodl někdo jiný. To bohužel není možné, i když kolem sebe máte milující
rodinu, přátele, partnera, vždy bude konečný verdikt jen na vás samotných. Nikdo
vám totiž nemůže rozkázat, co je pro vás nejlepší… Jenže to v tuto chvíli
zřejmě nevíte ani vy sama.
Jestliže se rozhodnete pro
potrat, budete si neustále opakovat všechna pozitiva, která vám z něj vyplynou.
Ale… Ať se snažíte své rozhodnutí obhájit sebevíc, úleva se po potratu
nedostaví. U některých je to otázka pár dní, u jiných se výčitky neustále
prohlubují, až přerostou v opravdu vážný problém – POSTINTERRUPČNÍ SYNDROM.
Vznik postinterrupčního syndromu
je dodnes opředen mnoha otázkami. Někteří psychologové se přiklánějí k teorii,
že jde o jakousi formu posttraumatické stresové poruchy, jiní razantně odmítají
jakoukoliv spojitost s psychickým onemocněním. Každopádně lze vysledovat,
že se tato komplikace po potratu objevuje častěji u žen a dívek, které se se
svým rozhodnutím stoprocentně neztotožnily – rozhody se pro potrat kvůli
nátlaku okolí, partnera, rodičů, nebo ty, které již mají děti a na nové
těhotenství a mateřství se už necítí.
Jak se postinterrupční syndrom projevuje?
Dostaví se pocity viny, smutek, soustavný
pláč, deprese, úzkosti, poruchy spánku a noční můry. Doprovodnými příznaky jsou
pak poruchy příjmu potravy, sklony k alkoholismu a jiným závislostem,
problémy v sexuálním životě, partnerské problémy. Velmi časté jsou ataky
paniky, neúspěšná snaha o vytěsnění, zkreslené vnímání reality… Mnohdy se ženy
po potratu snaží vyhýbat určitým místům a situacím – dětská hřiště, oslava
narození miminka kamarádky apod. Na jednu stranu se pak žena až panicky bojí
toho, že by znovu otěhotněla, na druhou po tom ve skrytu duše touží. Tento vnitřní
boj je jen dalším stresujícím faktorem, který se podepisuje na psychickém
rozpoložení ženy.
Léčba postinterrupčního syndromu – jak se vyrovnat s potratem?
Prvním krokem k úspěchu je
samotné připuštění si problému, jen tak je možné zahájit účinnou léčbu. Nepočítejte
však s tím, že jedna návštěva psychologa vše vyřeší, mnohdy je terapie
náročná a zdlouhavá. Základem terapie je sdílet své pocity s ostatními – rodinou,
partnerem, či psychologem. Ono se to může zdát nepodstatné, ale moci se
vypovídat ze svých niterných pocitů je opravdu důležité. Někdy postačí, když zjistíte,
že vás ostatní neodsuzují, pak si dokážete snadněji své rozhodnutí obhájit a
odpustit si. Pokud se však podpory okolí nedočkáte, je na řadě pomoc psychologa,
ten vás nikdy neodsoudí, ale bude se snažit vaše pocity a jednání pochopit. Následně
pak povede terapii s cílem odstranit pochybnosti a negativní dopady
potratu i u vás samotných.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.