Jak se vyrovnat s potratem

Ženu nemůže potkat nic horšího než smrt dítěte, a to i toho nenarozeného. Můžete být sebetvrdší nátura, ale tento moment vám zanechá hluboké šrámy na duši. Přestože se pro potrat mnoho žen rozhodne dobrovolně, z různých důvodů, nelze tvrdit, že by se svého dítěte (i když je teprve ve fázi zárodku) „zbavily“ bez skrupulí a výčitek svědomí. O to hůře nesou potrat ženy, které otěhotněly plánovaně, na miminko se těšily a najednou je pryč a zbyde po něm jen prázdno a bolest na duši. Sama se k potratům stavím nerozhodně, na jednu stranu dokážu toto rozhodnutí pochopit, na druhou si to nedokážu představit. Jsou jednoduše situace, ve kterých bych se ani za nic nechtěla ocitnout.

Abychom psychiku ženy, která se pro interrupci rozhodne dokázali pochopit, musíme to vzít pěkně od začátku. Vynechání menstruace, těhotenský test, pozitivní výsledek, šok. Takto bychom mohli popsat momenty, kdy žena zjistí své těhotenství. Většinou údiv vystřídá radost, ale ne vždy. Neplánované těhotenství, negativní postoj partnera, vyhlídka matky samoživitelky a konec všem velkým plánům do budoucna, to je jen hrstka toho, s čím mohou ženy v nitru bojovat. Následuje návštěva gynekologa, skomírá poslední naděje na to, že by výsledek na těhotenském testu vyšel chybně. Těhotenství je potvrzeno a rozzářený výraz gynekologa, gratulace budoucí mamince apod. vám na náladě nepřidá. Jakmile si lékař všimne vašeho ztrápeného výrazu, zeptá se, zda jste miminko plánovala a informuje vás o možnosti interrupce. Ve vás se vše mele jako na mlýnském kole, nevíte, co opravdu chcete, nebo si jednoduše nejste jistí. Zvažujete všechny možnosti, na jednu stranu si neumíte představit život v zajetí plenek, pláče a kojení, na druhou se možná i trochu těšíte, že budete mít miminko. Potřebujete oporu, hledáte radu, nejraději byste byla, kdyby se za vás rozhodl někdo jiný. To bohužel není možné, i když kolem sebe máte milující rodinu, přátele, partnera, vždy bude konečný verdikt jen na vás samotných. Nikdo vám totiž nemůže rozkázat, co je pro vás nejlepší… Jenže to v tuto chvíli zřejmě nevíte ani vy sama.

Jestliže se rozhodnete pro potrat, budete si neustále opakovat všechna pozitiva, která vám z něj vyplynou. Ale… Ať se snažíte své rozhodnutí obhájit sebevíc, úleva se po potratu nedostaví. U některých je to otázka pár dní, u jiných se výčitky neustále prohlubují, až přerostou v opravdu vážný problém – POSTINTERRUPČNÍ SYNDROM.

Vznik postinterrupčního syndromu je dodnes opředen mnoha otázkami. Někteří psychologové se přiklánějí k teorii, že jde o jakousi formu posttraumatické stresové poruchy, jiní razantně odmítají jakoukoliv spojitost s psychickým onemocněním. Každopádně lze vysledovat, že se tato komplikace po potratu objevuje častěji u žen a dívek, které se se svým rozhodnutím stoprocentně neztotožnily – rozhody se pro potrat kvůli nátlaku okolí, partnera, rodičů, nebo ty, které již mají děti a na nové těhotenství a mateřství se už necítí.

Jak se postinterrupční syndrom projevuje?

Dostaví se pocity viny, smutek, soustavný pláč, deprese, úzkosti, poruchy spánku a noční můry. Doprovodnými příznaky jsou pak poruchy příjmu potravy, sklony k alkoholismu a jiným závislostem, problémy v sexuálním životě, partnerské problémy. Velmi časté jsou ataky paniky, neúspěšná snaha o vytěsnění, zkreslené vnímání reality… Mnohdy se ženy po potratu snaží vyhýbat určitým místům a situacím – dětská hřiště, oslava narození miminka kamarádky apod. Na jednu stranu se pak žena až panicky bojí toho, že by znovu otěhotněla, na druhou po tom ve skrytu duše touží. Tento vnitřní boj je jen dalším stresujícím faktorem, který se podepisuje na psychickém rozpoložení ženy.

Léčba postinterrupčního syndromu – jak se vyrovnat s potratem?

Prvním krokem k úspěchu je samotné připuštění si problému, jen tak je možné zahájit účinnou léčbu. Nepočítejte však s tím, že jedna návštěva psychologa vše vyřeší, mnohdy je terapie náročná a zdlouhavá. Základem terapie je sdílet své pocity s ostatními – rodinou, partnerem, či psychologem. Ono se to může zdát nepodstatné, ale moci se vypovídat ze svých niterných pocitů je opravdu důležité. Někdy postačí, když zjistíte, že vás ostatní neodsuzují, pak si dokážete snadněji své rozhodnutí obhájit a odpustit si. Pokud se však podpory okolí nedočkáte, je na řadě pomoc psychologa, ten vás nikdy neodsoudí, ale bude se snažit vaše pocity a jednání pochopit. Následně pak povede terapii s cílem odstranit pochybnosti a negativní dopady potratu i u vás samotných.