Jak pomoci dítěti po smrti rodiče

Děti prožívají ztrátu blízké osoby odlišně než dospělí. Mnohdy dokonce daleko klidněji a vyrovnaněji. To ale neznamená, že by naše pomoc měla skončit oznámením oné smutné události nebo pohřbem. Děti často nedávají najevo svoje emoce, protože tím nechtějí přidělávat dospělým starosti. Právě v tomto období ale potřebují více než kdy jindy ujišťovat, že jsme s nimi a že je máme rádi.

Jejich verze příběhu

Děti začínají chápat koncept smrti až ve školním věku, je-li tedy dítě mladší, tolik se ho toto téma nedotýká. Více ale vnímá ztrátu pocitu jistoty a bezpečí. I děti se potřebují s těmito pocity svěřit a odvyprávět svůj příběh. Na vás je tak plnit roli posluchače a vyslechnout vše, co vám chtějí povědět. Nejčastěji ze sebe potřebují dostat, co se stalo, jaké to pro ně je, kde zrovna byly, když se dozvěděly, že jejich rodič umřel apod. Dejte ale pozor na přílišné hodnocení, dávání rad nebo vyjadřování vlastního názoru. Děti by si to mohly špatně vyložit a naopak se před vámi uzavřít. Dobré je, všímat si i toho, o čem a jak děti mluví, nabídne vám to totiž vhled do jejich světa.

Měly by se děti zúčastnit pohřbu?

Tato otázka je mezi pozůstalými poměrně hodně skloňovaná. Odpověď je přitom jednoduchá – ano, dítě by se mělo pohřbu zúčastnit. Je to jednoduché. Obřad s sebou nese jakýsi slavnostní a rituální punc, který pomůže dítěti vyrovnat se s odchodem. Další věc je to, že pokud bychom dítě vyčlenili, znejistíme ho a může se cítit opuštěně, což je v takové situaci nežádoucí. Naopak bychom měli dítě aktivně zapojit i do příprav pohřbu. Děti možnost volby velice oceňují a cítí se být užitečné a hodnotné. Mohou se podílet například na výběru květin, oblečení pro zemřelého, nebo hudby, která bude v pohřební síni hrát. Možnost volby přispívá k obnovení pocitu kontroly nad děním, který děti po smrti rodiče ztrácejí.

Řád a zvyklosti jsou důležité

Po smrti blízké osoby se nám náš život zdá být chaotický, nejistý a nepředvídatelný. Děti to vnímají stejně. Proto je velice důležité zachovat alespoň základní řád a zvyklosti. Ty totiž pomáhají obnovit u nich pocit stability a jistoty. Soustřeďte se tedy na to, ať dítě, například, chodí spát v podobnou dobu, v jakou bylo zvyklé. Důležité je také zachování rodinných tradic. Často se totiž setkáváme s tím, že po smrti jednoho s rodičů, rodina neslaví Vánoce nebo jiné svátky. Pro děti je důležité sdílení a posílení citových vztahů v rodině, tedy i sdílení společné bolesti a smutku a paradoxně Vánoce pro to mohou být ideální příležitostí. Právě v tomto období si můžete společně zavzpomínat, sdílet své myšlenky a pocity apod.

Buďte v truchlení vzorem

Dospělý bývá pro dítě vzorem v mnoha aspektech života. Truchlení není výjimkou. Někdy mají dospělí tendenci schovávat svůj smutek před dětmi. To nedělejte. I děti se musí naučit plakat, vyjadřovat vztek a smutek. Buďte jim proto příkladem, ukažte jim, že se nemusí stydět. Děti zvládnou všechno, co zvládnou dospělí, i když to tak někdy nemusí vypadat.  Dětem vůbec neprospěje, když je jakkoli odstavíme od dění v rodině, potřebují hlavně cítit, že nejsou opuštěny.