Mnohočetná porucha osobnosti: Když jedno tělo obývá více osob

Jedno tělo, jeden fyzický zevnějšek, více osobností a identit. Jeden je pravák, jeden levák. Jedna osobnost je milá dobrosrdečná šedesátnice se zálibou v pletení a kočkách. Jiná zase dvacetiletý muž se sklony k agresi a násilí. Možná vám to přijde jako příběh z nějakého napínavého filmu, ale i toto je realita. Mluvíme o mnohočetné poruše osobnosti, také známe jako disociativní porucha identity neboli DID.

Nepleťme si pojmy

Tuto poruchu můžeme znát hned pod několika názvy. Dva základní jsme již zmínili výše. Dále se také používá terminologie jako rozštěp nebo rozpolcení osobnosti. Laická veřejnost jí tak často zaměňovala a zaměňuje se schizofrenií, protože řecký kořen slova schizein, lze do češtiny přeložit jako „rozštěpit“. U schizofrenie však mluvíme o rozštěpení mysli, nikoli osobnosti. Takže zatímco u schizofrenie dochází k přítomnosti bludů a halucinací, u DID se tyto obtíže vyskytují jen ve vzácných případech.

Mnohočetná porucha identity v praxi vypadá tak, že v dotyčném existuje hned několik alter eg, která fungují nezávisle na sobě. Mohou o sobě vzájemně vědět, ale také nemusí mít ani tušení. Jednoduše řečeno, jedno tělo obývá více identit.

Trocha historie

DID není žádnou novinkou, i když se to může na první pohled zdát. První popsané případy sahají až do 17. století. Do většího povědomí se ale dostala až o století později, díky rozvoji lékařské hypnózy. V této době se poprvé objevila teorie více osob v jednom těle. Během hypnózy totiž lékaři zjistili, že když vyřadí ze hry vědomí a vnímání současnosti, mohou z podvědomí promlouvat zcela jiné osobnosti, které na první pohled nepoznáme. Přesah této nemoci můžeme spatřit také v literatuře například u díla: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda od Roberta L. Stevensona. Právě toto dílo podnítilo ještě větší zájem odborníků, kteří počali zkoumat pacienty s diagnózou schizofrenie a hysterie, vykazující disociativní rysy. Někteří z nich byli nakonec skutečně přediagnostikováni. Ve 21. století pak byla mnohočetná porucha osobnosti klasifikována jako samostatné duševní onemocnění. Ani v současnosti o ní ovšem nevíme úplně vše a to především díky tomu, že jí trpí přibližně 1% světové populace.

Jak vzniká

Vznik této poruchy má povětšinou jednoho společného jmenovatele – prožité trauma v dětství. Dětský nervový systém je velmi citlivý na negativní zážitky a jeho úkolem je ochránit psychiku před úplným kolapsem. Pokud dítě zažije například zneužívání, domácí násilí, únos nebo přítomnost u vraždy, mozek se je snaží ochránit tím, že tento zážitek zacyklí a dojde k odštěpení narušené části „duše“. Tímto procesem vznikne nová identita (alter), která může mít úplně jinou povahu, držení těla, lateralitu a další vlastnosti.

Každá identita má také své vlastní vzpomínky a paměťové stopy. Proto není vzácností, že je tato porucha doprovázena výpadky paměti. Jeden alter si totiž nepamatuje, co dělá ten druhý. Pokud má tedy tělo v moci jedna identita, druhá identita tuto dobu vnímá pouze jako černou díru.

Vyčerpávající a nejistá léčba

Stejně jako u jiných poruch osobnosti, je i léčba DID během na dlouhou trať. Základním problémem je to, že si pacient neuvědomuje to, že by byl nemocný, respektive neví o existenci svého altera nebo alterů. Rozpolcení osobnosti se navíc nezřídka kdy objevuje společně s dalšími onemocněními, takže její diagnóza není vždy jednoduchou záležitostí. Diagnózu zajišťuje vždy psychiatr, který společně s dalšími odborníky navrhuje i nejefektivnější způsob léčby. Nejčastěji se jedná o kombinaci psychoterapie a farmakoterapie zaměřenou stabilizování psychických funkcí.