Těhotenství je pro většinu žen
obdobím plným radostného očekávání a příprav na miminko. Ne vždy je to ale
takhle růžové….
Iveta: S přítelem jsme spolu byli rok, milovali jsme se, užívali si. Pak jsem neplánovaně otěhotněla. A on? Okamžitě práskl do bot, že se na rodičovství ještě necítí. Potrat jsem odmítla. A tak jsem musela převzít všechnu zodpovědnost za sebe i své dítě, přeorganizovat si život od základů. Na miminko se těším, i když se bojím, jak to vše zvládnu. Jak mu vysvětlím, že nemá tatínka? Nebo teda že má, ale že o něj nejeví zájem? Bojím se a zároveň mám vztek na svého ex. Jak se po tom všem, co jsme k sobě cítili a co jsme spolu prožili, mohl jen tak jednoduše vypařit? Cítím se strašně sama…
Milada: S Petrem jsme měli ideální vztah, alespoň jsem si to myslela. Začali jsme spolu chodit už na vysoké, po promoci jsme si našli práci, menší byt a plánovali společnou budoucnost. Pak přišla svatba, stěhování se do domečku, který Petr zdědil po dědečkovi, snaha otěhotnět. Dlouho jsme se o miminko snažili a pořád nic. Pak se jednou na testu objevily dvě čárky. Jenže moje slzy radosti hodně rychle zhořkly. Jednoho dne mi u dveří zazvonila nějaká slečna a sháněla se po Petrovi. Nechápala jsem, co se děje, proč ho hledá. No, nemusela jsem čekat dlouho a dozvěděla jsem se, co je zač. Petr s ní už nějakou dobu spí! A co je nejhorší? Je v pátém měsíci těhotenství! Nevěděla jsem, co dělat. Nakonec jsem si sbalila kufr a odjela ke kamarádce. Mám tři týdny do porodu a jsem sama, nemám vlastní bydlení, nevím, co dál. Ale k Petrovi se vrátit nedokážu…
Jitka: Jsem v sedmém měsíci těhotenství a rozhodla jsem se ukončit vztah s partnerem. Nelituju toho, jednoduše nám to nefungovalo. Dělám to nejen pro sebe, ale hlavně pro malou. A proč? Protože z partnera se vyklubal lhář a násilník. Zpočátku bylo vše v pořádku, já sice po dítěti nijak zvlášť netoužila, ale po neustálém přemlouvání partnera jsem si řekla, že to zkusíme. A bylo to. Své dítě od počátku miluju. Jenže po otěhotnění se vše začalo hroutit, partner otočil o 180 stupňů a z milujícího muže se proměnil v agresivního lháře. Od začátku žiju v neustálém stresu a strachu, nevím, kde se to v něm bere. Lži bych možná dokázala přejít, ale to, že mi vrazil facku, když jsem s ním jeho chování chtěla řešit, a ty urážky, ty mu nikdy neodpustím. A tak raději zůstanu s malou sama. Nebude to jednoduché, ale já to zvládnu. Musím!
Je úplně jedno, jestli jste se s partnerem
rozešli v dobrém, nebo ve zlém. Tak či onak se budete muset vypořádat se
všemi emocemi, které rozchod provází, od smutku, vzteku, zklamání až po
nenávist a strach z budoucnosti. Dovolte si to vše prožít, je to obvyklý
proces truchlení, který vám pomůže bolest z rozchodu zpracovat. A čím dřív ji zpracujete, tím líp. Nezapomínejte
na to, že vaše miminko potřebuje, abyste byla v co největším klidu.
Určitě si najděte čas na to,
abyste vyřešili s bývalým partnerem všechny důležité otázky ještě před
samotným porodem. Je potřeba domluvit se na výchově, do jaké míry se partner
zapojí fyzicky i finančně, kde budete bydlet, jak si rozdělíte splátky za
hypotéku, zda si můžete nechat auto atd.
Ideálním scénářem je případ, kdy
se partneři dokáží na všem rozumně a s klidem domluvit. Bohužel realita je
spíš opačná. Místo domluvy přichází jen stres, hádky a naschvály. V tomto případě
je lepší přizvat si na pomoc odborníky, ať už advokáta, který vám pomůže
vyřešit finanční stránku, tak sociální úřad a soud, který může rozhodnout o
péči o dítě a výši alimentů…
Po rozchodu se nesnažte být za
každou cenu silná. Nebojte se požádat o pomoc, ať už rodinu, kamarádky. Sdílená
bolest je totiž poloviční, uleví se vám a kromě podpory vám vaši nejbližší
pomohou se na příchod miminka připravit. I u samotného porodu nemusíte být
sama, může s vámi jít maminka nebo nejlepší kamarádka. Podpora nejbližších
je opravdu nedocenitelná.
Zlomené srdce, zejména v období
těhotenství, dokáže ženskou psychiku pořádně potrápit. Nejenže se musíte
vyrovnat s náporem hormonů, výkyvy nálad, ale máte také spoustu otázek, na které neznáte odpověď. Někdy je
toho na jednoho až příliš, proto se nebojte vyhledat také odbornou pomoc psychologa. Ten
vám pomůže bolest z rozchodu zpracovat a psychicky se připravit nejen na
příchod miminka, ale také na celou novou situaci.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.