Mít dokonalý a harmonický vztah touží
každý z nás. Jenže ani ta sebevětší idylka netrvá věčně a někdy se prostě
nad vztahem zatáhnou mraky. Není to nic neobvyklého, nemusíte panikařit. Hádky
ke vztahu tak nějak patří. Upustíte páru, řeknete si, co se vám nelíbí, chvilku
bude tichá domácnost a pak se opět usmíříte.
V rovnocenném partnerství to
tak prostě funguje. Při výměně názorů ani jeden z partnerů toho druhého
neponižuje, nebagatelizuje jeho názory, nezastrašuje. A pokud ano, je načase mít
se na pozoru, jestli není něco opravdu špatně.
Marie přišla z práce o hodinu
později. Uvízla v zácpě, vyzvedla děti z kroužku a kvůli časovému
presu nestihla nakoupit. Uklidňovala se tím, že doma má navařeno, takže hlady
nezhynou. Ověšena školními taškami otevřela dveře, děti utekly do pokoje a ona
se vydala najít manžela. Ten seděl v obýváku a s naštvaným výrazem pokukoval
po hodinách. V tu chvíli se Marii sevřel žaludek strachy… Ne proto, že by
očekávala výprask, ale protože věděla, že manžel ztropí scénu… A ona nebude
schopna se mu bránit…
Tak nějak může vypadat vztah, ve
kterém se partnerka bojí. Muž se snaží (možná kvůli nějakým vlastním komplexům?)
mít nad partnerkou vždy navrch a využívá k tomu element moci. Bouchá
vztekle do stolu, křičí, vytočí ho sebemenší maličkost. Žena se mu skoro ničím
nezavděčí a svaluje na ni všeobecnou vinu – cokoli mu nejde, za to ona může.
Otázkou zůstává, zda je toto chování
už nějakou formou domácího násilí? Těžko se o tom vyjádřit nějak souhrnně,
protože případ od případu se liší. Každopádně můžeme s jistotou říct, že ona
pomyslná hranice je opravdu velmi tenká. Muž může postupem času své výbuchy vzteku
stupňovat, dokonce ventilovat fackou. A jakmile padne první, další budou dříve
či později následovat.
Jednoduše proto, že se bojí. Bojí
se o sebe, a hlavně o děti, které despotický partner zdárně využívá jako
prostředek k manipulaci. Pak také proto, že jsou psychicky úplně na dně –
trpí depresemi, tělesnými nemocemi a jejich sebevědomí je na bodě mrazu… Možná,
že si pořád namlouvají, že je to jen přechodné období… Ale bohužel není. Vztah
se začne postupně měnit v noční můru, ze které se nejde probudit.
Nebude to jednoduché, musíte
totiž nejprve zapracovat na sobě a svém sebevědomí. Jen zdravě sebevědomý člověk je schopen druhému oponovat. Jakmile se to naučíte, je čas na rozhovor s partnerem.
Myslíme opravdovou diskuzi, při které máte oba právo vyjádřit svůj názor. Nenechte
se zastrašit, protože přesně o to se bude partner v první chvíli snažit.
Ukažte mu, že už se ho nebojíte. Vysvětlete mu, proč takto váš vztah fungovat
nemůže, co cítíte a jak vás svým chováním zraňuje. Pokud stojí o záchranu
vztahu, bude vás poslouchat.
Získat zpět ztracené sebevědomí vám
může pomoci psycholog. S jeho pomocí se také naučíte asertivitě, jak neztratit
kontrolu nad diskuzí a mnoho dalšího. Psycholog se také zaměří na zjištění
příčiny partnerova chování, co je/bylo spouštěčem a navrhne řešení, jak problém
překonat.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.