Trend, životní styl, nutnost. Ať už
vás k vícejazyčné (bilingvní) výchově přesvědčilo cokoliv je potřeba si
uvědomit, co vše to bude obnášet. Ona totiž může být sebevíc krásná představa
toho, jak vaše dítě již v útlém věku dokáže hovořit dvěma (i více) jazyky.
Jenže jako vše, i tento způsob výchovy má svá daná pravidla. A ta je potřeba
dodržovat.
Dvojjazyčný způsob výchovy má svá
pro i proti. Výhodou je samozřejmě to, že se vaše dítě ve světě tzv.
neztratí. Znalost dalšího jazyka jistě ocení (nejen) v momentě, kdy bude
chtít vycestovat do ciziny. Kromě toho má vysokou pravděpodobnost získat vyšší
pracovní pozici než ten, který se dorozumí pouze svým rodným jazykem. Kromě
toho jsou děti, které vyrůstají v dvojjazyčné domácnosti, více ohleduplní
vůči jiným kulturám.
Nevýhodou je náročnost takovéto
výchovy. Nároky nejsou kladeny pouze na rodiče, ale zejména na dítě. Vývoj
dítěte se samozřejmě nijak neliší od „jednojazyčných“ rodin, avšak v určitém
věku se může objevit určité komolení slov a vytváření nových tvarů, míchání
jazyků, koktání… Rodiče by toto nemělo vytáčet a dítě si za to rozhodně nezaslouží
potrestat. Ono se opravdu snaží a časem by tyto odchylky měly vymizet.
Asi nejznámější metodou
dvojjazyčné výchovou OPOL – One Person, One Language. Využívají ji
zejména jazykově smíšené páry, kdy každý z rodičů mluví na dítě svým rodným
jazykem. U této metody je velmi důležitá důslednost, rodiče nesmí jazyky měnit
a míchat, protože by své dítě jenom zmátli.
Příklad:
Jana se odstěhovala do Anglie,
kde se zamilovala do Jamese. Narodila se jim dvojčata. Jana od narození mluví
na děti výhradně česky, James pouze anglicky. Mezi sebou pak rodiče mluví pouze
anglicky, na čemž se domluvili ještě před narozením dvojčat – ta mluví na otce výhradně
anglicky a na matku česky. Oba jazyky děti ovládají výborně.
Trochu jiná situace nastává v případě,
kdy oba rodiče jsou Češi a žijí v cizině. Zde by tedy měli rodiče doma a
na děti mluvit výhradně česky. Druhý jazyk se dítě naučí díky svému cizojazyčnému
okolí.
Příklad:
Andrea a Josef se odstěhovali
do Německa. Narodil se jim syn, na kterého odmalička mluví pouze česky. I tak se
ale jejich dítě dorozumí německy – osvojilo si jazyk ve školce, škole, obchodech…
I když tedy doma vládne čeština, němčinu dítě ovládá také na výbornou.
Nemusíte žít v jazykově smíšeném
páru ani se přestěhovat do zahraničí, abyste své dítě mohli bilingvně
vychovávat. Stačí, že se k tomu rozhodnete. Rodiče k tomu motivuje
zejména vidina lepší budoucnosti pro dítě a touha, aby si jazyk osvojilo
opravdu dokonale. Rodiče musí být však opravdu důslední a snažit se o
dvojjazyčnou výchovu pouze v případě, kdy si jsou v jazyce jistí.
Dítě totiž pozná, že je něco špatně.
U umělého bilingvismu mohou
rodiče využít několik metod.
1. Jeden rodič s dítětem mluví
rodným jazykem, druhý výhradně cizí řečí
2. Cizí jazyk je přidáván až po třetím roce
života (tzv. Fantiniho metoda)
3. Oba rodiče mluví na dítě cizím
jazykem a češtinu si dítě osvojuje ve školce, obchodech atd.
Pokud si čímkoli nejste jistí,
určitě se nebojte požádat o pomoc například psychologa. Můžete se s ním poradit
před samotným zahájením výchovy nebo konzultovat své dosavadní metody. Také je
zde možnost, že vaše dítě bilingvní výchovu nějakým způsobem nepřijme nebo bude
reagovat jinak, než jste očekávali – i o tom je možné mluvit.
Psychologická poradna Mojra.cz
nabízí konzultace v několika cizích
jazycích. V současné
době je možné konzultovat v anglickém, německém, polském, slovenském a špdanělském
jazyce. Každý z našich psychologů hovoří samozřejmě i česky. Konzultace
tak může probíhat také dvojjazyčně – ve vašem jazyce i v řeči vašeho
partnera.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.